JAK SI NENECHAT UKRÁST SVÉ ŠTĚSTÍ

Krásný den, moji milí! Dnes nebudu psát o módě a trendech a kombinování a vůbec. Protože o mojí posedlosti overaly všeho druhu už dávno víte (protože někdy je prostě to nejjednodušší řešení to nejlepší) a navíc jsem teď 10 dní v kuse přednášela na kurzu stylingu, takže do příštího víkendu, kdy začíná další kurz, nechci o módě ani slyšet 🙂 .

Nastal tudíž čas na další článek ne pro vaši tělesnou schránku, ale pro vaši duši. Ano, musím se o vás starat kompletně, jinak by výsledek stál za prd :-). Dnes vám popíšu 4 největší zlozvyky, kterými od sebe odháníme šťastný život. Vsadím se, že minimálně jednu z nich určitě děláte (aniž byste si to uvědomovali). Já dělám 1 z nich s železnou pravidelností a jednu občas. Tak jdeme na to, ať mi můžete pak napsat, jak jste na tom vy.

1. BRÁT SI VŠECHNO OSOBNĚ
Ze všeho nejdřív si musíme přiznat (píšu musíme, protože tohle je přesně bod, který se čas od času týká i mě), že ne všechno se točí jen kolem nás. Další přiznání by mělo být, že na světě nejsme proto, abychom se zavděčili všem a ne všichni nás musí mít rádi. Když se na vás zaksichtí prodavačka v drogérce, neznamená to automaticky, že VY jste udělali něco špatně. Prostě jen měla blbý den, něco v jejím životě se pokazilo. Nedopusťte, aby to něco, co pokazilo den jí, pokazí i váš den. Nikdy nenechte ostatní, aby vám diktovali, jak se máte cítit! Víte, co se říká? Není na světě člověk ten, kdo by se zavděčil lidem všem. Nepokoušejte se být tím prvním a uvidíte, jaký balvan z vás spadne!

2. SCHAZOVAT SE
Vinná v plném rozsahu. Pořád dokola, od mala až do teď, každý den aspoň jednou. Jak to na sobě nesnáším, ale tohle je věc, kterou vůbec nedokážu korigovat. I když se opravdu tvrdě snažím a neustále si připomínám, jak špatné je tohle na psychiku, lítá to ze mě tak nějak automaticky. Taky to znáte? Systém: radši si ublížím sama, než aby to udělal někdo jiný? Radši se ztrapním hned, než abych čekala na ztrapnění od jiných? Radši se schodím hned, aby ode mě nikdo nečekal zázraky?

Přitom pocit “nejsem dostatečně dobrá/ý” je to nejhorší, co můžete svojí hlavě (i srdci) udělat! Takže co s tím? Celkem dobře funguje princip vděčnosti, o kterém jsem vám už psala v článku TADY. Když při rychlé rekapitulaci před spaním zjistíte, že se vám povedla byť jen jedna malá nepatrná věc, tak přesně ta věc vás dostane blíž k vašemu cíli – šťastnějšímu životu.

3. ODKLÁDAT VĚCI NA DOBU “AŽ NA TO BUDE SPRÁVNÝ ČAS”
Prozradím vám jedno tajemství – “správný čas” nikdy nenastane. V tomhle já mám obrovské štěstí. Pokaždé, když jsem si něco vzala do hlavy, udělala jsem to okamžitě. Tisíc lidí mi mohlo říkat, že je to pitomost a já stejně (jako každý správný beran) do toho šla i přes veškerá varování. Samozřejmě i s vědomím, že to nemusí dopadnout podle mých představ (a že spoustukrát to fakt dopadlo tragicky). Ale aspoň na smrtelné posteli budu moct litovat jen věcí, které jsem udělala, ne toho, co jsem neudělala.

Mám ale kolem sebe spoustu lidí, kteří své sny a touhy tak dlouho odkládaly na ten “perfektní moment pro realizaci”, že ze snů zůstaly opravdu jen sny. A tohle je strašně smutný pohled pro mě a pocit pro ně.

Takže – jestli toužíte něco udělat, zrealizovat a jímá vás hrůza, jestli to dokážete, ze všeho nejdřív si přečtěte všechny dostupné informace, nastudujte si každý aspekt a pak prostě udělejte PRVNÍ KROK! Nezůstávejte jen stát. Opět si vzpomeňte na staré dobré pořekadlo: Kde je vůle, je i cesta. Klidně postupujte po malých krůčcích, ale každý další den budete přesně o krůček blíž k realizaci vašeho snu.

4. NECHAT STRACH VYHRÁT
Ne každý se narodí (respektive je vychován) s kuráží Johanky z Arku. Někomu život nadělil tolik bolesti, že je pro něj těžké “nechat věci plavat” a jít do toho znovu a naplno. Pořád se nějak prapodivně držíme svých strachů, obav ze změny, minulých selhání… Všechny tyhle pocity nepohodlí nás dokáží postupem času naprosto ochromit (nebo otupit až k rezignaci). To nejhorší, co se může stát, je váš pocit “proč se znovu snažit, když to zase dopadne blbě”!

Ale mnohem lepší je přijímat situace takové, jaké jsou – výzvou. Určitě si občas říkáte, že tohle se může stát snad jen vám. Proč se tyhle věci dějí zrovna mě? Tak já vás trochu uklidním – takové věci se stávají VŠEM! Viz bod číslo 1 😉 . Pomůže vám jednoduchý postup (ačkoli je to možná jednoduché napsat, složitější dělat): berte každou situaci jako lekci, ze které jste se měli poučit a která vás měla něčím obohatit. I na té největší mizérii najdete nějaký, řekněme “vyšší vzkaz”. Možná ne hned, ale jak s oblibou říkám: Každá, i sebetrapnější historka, má expirační dobu, po které se z ní stane veselá historka k pobavení ostatních.

Tak schválně, kolik z těch 4 bodů, se týká přesně vás? A jestli ani jeden, máte mou hlubokou úctu a obdiv! A my ostatní už aspoň víme, jak na odstranění pracovat.

Přeju vám nádherný zbytek týdne a určitě mi napište do komentářů, jak jste na tom. Myslím, že už se tady všichni známe tak dobře, že se nemusíme stydět přiznat, jak na tom jsme, že ne? 😉 Děkuju za to, jestli jste dočetli článek až sem, za váš čas, který se mnou trávíte a moc si přeju, abych vám třeba aspoň o trošilinku ulehčila každodenní život. Snad se mi to daří!

Xo, Vaše