OUTFIT DO LETADLA

Tak dnes zvesela a z větrna. Když jsme s Aničkou dělaly tyhle fotky, tak bylo zaprvé mínus 10 (aspoň jsem se tak cítila) a za druhé vítr o síle orkánu (můj klobouk to takhle cítil). Proto udržet klobouk, vlasy a dekórum bylo téměř nemožné. Co bylo ovšem nejzábavnější, byly moje klapající podpatky v letištní hale. Přísahám, že na ty vyjevené pohledy spolucestujících v životě nezapomenu. Jenže jak jim všem mám vysvětlit, že tohle jsou moje nejoblíbenější “chodicí” lodičky baťovky a že v nich můžu klidně běžet maratón a všechno bude v cajku? Příště si to dám dvojjazyčně vytisknout na tričko místo toho mickey mouse a bude to.

A jak Alex předpověděla, respektive tak trochu rovnou nařídila, tenhle týden bude všechno jinak a zalité sluncem. Samozřejmě, že jsem včera zmokla, ale kdo by se tímhle nechal rozházet. Takže nás tenhle čeká jedno krásné focení, při kterém budu názorně předvádět, jak balím kufr na cestu (a bude to cesta do tepla, takže kufr bude přibližně 3x větší, než je ten na fotkách). Alex čeká cesta do Říma se svým drahým a Aničku (bohužel) čeká celý týden v knihách, protože po víkendu obhajuje bakalářku. Jezuskote, jak já jsem ráda, že už nemám tyhle stresy s učením, ale jen starosti, jestli zvládnu vydělat na nájem :-)))

Řeknu vám ještě jednu věc, kterou se zabývám posledních pár dní/týdnů. Strašně moc chci najít nějaké věkově přibližně podobné blogerky (české i zahraniční). Tak jsem jsem večer velmi svědomitě projížděla na instagramu hashtagy #40plus nebo #40plusstyle a to, co se na mě hrnulo, bylo odstrašující! Mě už ale tak zoufale nebaví ty mladé slečny, u kterých si nejste úplně jisté, jestli si při studiu nepřivydělávají ještě tou nejstarší profesí (ne, nemluvím o blogování 🙂 ). Takže pomozte! Jestli máte JAKÝKOLI tip na blogerku, která ví, že Jimmy Hendrix není DJ, že Indie není v Evropě a že být sexy neznamená být nahá, sem s ním!

Protože život bez inspirace je naprd. A inspirovat se v podstatě u dětí, je dvakrát naprd. Bohužel ze mě nikdy nebude mama blogerka a už vůbec ne cooking blogerka, takže na tu fashion jsem jak kůl v plotě 🙂 Proto vám budu nesmírně vděčná za to, když se se mnou podělíte. A dobře, nemusí to být zrovna 40+, i 30+ zvládnu 😉 .

A když jsme u toho věku (já vím, poslední dobou o tom dost mluvím, asi mám krizi, už taky bylo na čase), tak se s vámi podělím ještě o jedno tragikomickou historku, která se mi minulý týden přihodila. Volala mi nějaká slečna a tak trochu nesouvisle blekotala něco o instagramu a spolupráci. To nebylo nic divného, s Alex fotíme instagram fotky pro spoustu klientů, takže jsem souhlasila se schůzkou. Dorazila se svým “kolegou” a o mě se pokoušely mdloby. Zaprvé to podle věku mohly být moje děti. A za druhé, díky bohu za to, že to nebyly moje děti. Holčička vypadala na 12 let a v černých skinny džínách, vytahané mikině, culíku a s batohem vypadala tak tuctově, že mi jí až bylo líto. Chlapci bylo tak 14 a soudě podle ohromujícího počtu beďarů právě procházel zuřivou pubertou.

Nakýblovali se ke mě do kanceláře a s naprosto zarytým přesvědčením mi sdělili, že jsou experti na sociální média a pomůžou mi “rozjet” náš instagram a facebook. Nejen, že si o mojí firmě evidentně nezjistili vůbec nic, protože mi v podstatě nabídli to, čím se živím já. Ale to jejich neotřesitelné sebevědomí, ta dravá ignorance mládí, to mě definitivně utvrdilo v tom, že jsem oficiálně stará.

Ne, rozhodně to neberte jako stěžování, to vůbec ne! Jen jsem se v tu chvíli dostala na stranu mojí mámy a babičky, které se na mě v mých 20 letech schovívavě dívaly a pokyvovaly hlavou. Tohle přesně jsem totiž dělala na té naší schůzce já (mimochodem, takhle krátké “jednání” jsem ještě neměla).

A pak mi došlo, proč mě vlastně celá tahle tristní situace tak pobouřila. Vzpomněla jsem si totiž na moment, kdy jsem jako pětadvacetileté střevo nastoupila do Elle a mým kreativním supervizorem byl fotograf Robert Vano. Najednou jsem měla před očima přesně stejnou situaci – jak jsem já na něj koukala pohrdavě, co se mi to ten starej páprda snaží vysvětlovat, co on může vědět o módě a trendech! Ještě teď jsem rudá hanbou až na zadku, i když tohle jen píšu! Že jsem si tenkrát za tu nebetyčnou drzost rovnou nenafackovala! Protože až za hodně dlouho mi teprve došlo, jak přínosné všechny jeho rady byly. Kolik toho zažil, viděl, procestoval, poznal a nafotil. O tom mě se mohlo jen zdát. Kdybych ho jen tenkrát aspoň trochu poslouchala, mohla jsem být ještě mnohem dál, tím jsem si stoprocentně jistá. Naštěstí jsem si svojí chybu uvědomila, sice pozdě, ale přece. Takže teď Roberta miluju, vážím si ho jako málokoho v téhle branži a nutím ho vyprávět mi znova a znova všechny historky o tom, jaká byla Diane Vreeland (můj největší profesní idol, se kterou on měl tu čest pracovat).

A víte, co na tom všem je nejdivnější? Že když jsem Robertovi před pár lety volala a prosila ho, jestli by se mohl stát hostujícím lektorem na kurzech stylingu ve Škole stylu, tak mi odpověděl: “Bude mi velkou ctí, Alenko, protože jsem si tě vždycky moc vážil.”

Nějaké ponaučení? Třeba to, že se stářím přichází (kromě pravého vrzajícího kolena) i zkušenosti, nadhled a shovívavost. A tohle ve dvaceti prostě nemůžete mít. Na to si každý musí pěkných pár let počkat.

Takže Roberte, tohle je poděkování pro tebe! Za to, že jsi mě tenkrát neuškrtil, za to, že jsi vydržel počkat, až si na to přijdu sama. Za to, že jsi můj přítel a za to, že si vážíme jeden druhého. Mimochodem, co záda, lepší? 😀

Ježišmarjá, to je zase strašně dlouhé čtení. To jsem na vás zvědavá, jestli to dáte až do konce a neusnete při tom s hlavou na klávesnici. V našem věku je elasticita kůže už dost pofidérní a chodit celý den s obtisknutým entrem na tváři není nic pěkného 😉 Mějte krásný den a děkuju všem, kteří dočetli až sem!
Xo vaše
podpis_ja-1
Trenchcoat – BURBERRY

T-Shirt – H&M

Jeans – H&M Conscious

Shoes – BAŤA (Insolia)

Hat – TONAK

Bag – GUCCI

Suitcase – SAMSONITE