PRAVDA O MÉM BLOGOVÁNÍ

Krásný den, moji milí! Dnešní post nebude ani o módě, ani trendech, ani ničem podobném. Bude čistě o tom, co mi v tuhle chvíli nejvíc plní mozkovou kapacitu, nad čím přemýšlím pořád dokola a co se vás, mé čtenáře, dotýká ze všech nejvíc.
Tenhle blog bude mít brzo první narozeniny. Ještě teď mám v živé paměti, jak jsem zuřivě přemýšlela, co budu po odchodu Alex s blogem dělat. Měla jsem samozřejmě možnost ho prostě jedním kliknutím zrušit, nebo poprvé pokračovat sama za sebe. Řekla jsem si tenkrát, že to dám a pustila se do blogování (nebo “blobování”, jak už tomu moji přátelé jinak neřeknou).

Po roce budování jména, hledání cest a hlavně učení se, o čem blogování vůbec je, jsem se dostala do bodu, kdy mám s vámi, mými laskavými čtenáři, krásný vztah (teda aspoň doufám), kdy mě oslovují značky s nabídkami na spolupráci, kdy mě značky zvou na své prezentace. A já zjistila, že mým největším problémem je, že neumím nic dělat “na půl”.
Chci tím říct, že když něco dělám, tak to dělám na plné pecky. Problém nastává ve chvíli, kdy k blogování mám ještě další 2 regulérní práce na PLNÝ ÚVAZEK. Musím přednášet a učit a starat se o svou Školu stylu a ještě o druhou společnost Backstage, která je zaměřená na marketing firem a výrobu klientských časopisů. A protože jsem udělala jedno velmi špatné rozhodnutí (čili NIKDY nepodnikejte s nejlepšími kamarády), nemůžu si ještě chvíli dovolit žádnou další výpomoc.

Musíte sami uznat, že dělat 3 práce a všechny na 100%, to už matematicky dost nevychází. Občas tak strašně závidím všem “profesionálním dcerám/věčným studentkám”, že mají možnost blogovat opravdu na profesionální úrovni a nehrozí jim každodenní kolaps, bydlení pod mostem nebo smrt hladem! 🙂
Jasně, byla to moje volba, ale neměla jsem na začátku nejmenší tušení, že se můj blog nafoukne do takových rozměrů. Už to není jen o příležitostném focení outfitů se svým tátou. Chci vám dodávat konsistentní obsah, lepší a lepší články, ukazovat kvalitnější fotky… A to chce opravdu dobré plánování (v čemž opravdu dobrá nejsem).

Ale obsahem to nekončí. Kromě komerčních povinností, které souvisí s placenými spoluprácemi (které aspoň trochu zaplatí můj čas), je tu ještě komunikace s vámi. Spočítala jsem to a denně odpovídám na 50 – 100 zpráv, které mi píšete na Instagramu, na Facebooku nebo mi je posíláte mailem. A víte co, odpovídám na KAŽDOU zprávu!
Nechápejte mě špatně, jsem dojatá z toho, jak spolu dokážeme komunikovat, jen jsem single, bezdětná a i tak mám pocit, že dělám jen polovinu toho, co bych jako “správná blogerka” dělat měla!

Jen pro představu, co moje “polovičaté blogování” vlastně časově obdnáší:
Odpovídání na zprávy a dotazy mi zabere tak 2 hodiny denně. Bohužel jsem z těch, kteří tohle musí udělat hned, jinak se v tom ztratí a doháním to po večerech. A to pak trvá mnohem déle.
Když mi dorazí nějaký balíček s PR vzorky na ozkoušení, natočení, zeditování do nějaké zajímavé podoby a postování na Instagram trvá minimálně 30 minut na jednu zásilku.
Nafocení outfitu nebo jiných ilustračních fotek, zeditování, research k článku, napsání článku, jeho naplánování na všechny sociální kanály, jeho propagace na Instagramu a Facebooku je práce tak na 4-5 hodin.
Obsah na Instagramu (editování fotek, příprava stories, natáčení…) to je tak minimálně na hodinu a půl denně. Jen ten čas je “rozfrncaný” do celého dne, takže je to vlastně ještě náročnější.
Účast na blogerských akcích, kam samozřejmě chodit nemusím, ale když chci zůstat “v centru dění”, abych vám mohla předávat nové a zasvěcené informace, tak se tam občas prostě musím ukázat. Notabene ve spoustě případů prostě chci klientům a značkám vyjádřit svou podporu tím, že na jejich akci dorazím. Když to hodně zkrouhnu, je to tak 5 hodin v týdnu.
Posezení u kafe se spřátelenými blogerkami, abych měla přehled nejen o drbech (haha), ale i o nových aplikacích, administrátorských vychytávkách na blogu, nových zákeřnostech instagramového algoritmu… Tak to už jsem neměla tak půl roku! Protože… viz výše.

A dostáváme se do finále. Tohle všechno, co jsem vám vyjmenovala, je pořád ještě jen část z blogerských “povinností”. Myslím, že i kdybych měla na práci jen blogování, stejně by mi na to nestačilo 24 hodin denně. A já k tomu pořád musím zvládat zabezpečit chod 2 dalších společností.
Prostě a jednoduše – dostala jsem se do bodu, kdy zvažuju, jestli má vůbec cenu pokračovat. Dělat něco napůl, nebýt 100% spokojená s tím, co vám, svým čtenářům, předávám a ještě dávat veškerý svůj volný čas do on-line podoby. Takže jsou 2 možnosti:
Buď to zabalím (buď dočasně, což je pro blogera stejně smrt, nebo napořád).
Nebo použiju tu novou šablonu, kterou jsem před měsícem koupila a chtěla jí spustit na 1. narozeniny blogu. To znamená, že v sobě najdu nějakou rovnováhu, abych zvládla všechny 3 práce a ještě si třeba vyšetřila čas na hledání nového boyfrienda (kterému nebude připadat divné, že pořád visím na telefonu 🙂 ).

Opravdu nechci, abyste celé tohle srdceryvné vylití chápali jako stěžování si. Jen k vám chci být pořád upřímná a tohle je věc, která se týká obou stran monitoru. Takže já si jdu sepsat seznam PRO a PROTI a uvidíme, jak to celé dozraje. Mezitím se mějte nádherně, užívejte poslední nádherné letní dny a myslete na mě (ale zas ne moc, ať furt neškytám 🙂 ).

Xo, Vaše