SICILSKÉ POSTŘEHY

Krásný den, moji milí! Chtěla jsem vám původně sepsat postřehy ze Sicílie, kde jsem strávila pár dní u své dlouholeté kamarádky, která si tam (netuším proč) v jedné zapadlé horské vesničce pořídila domeček. Ale po dokončení článku jsem zjistila, že všechny zmíněné věci se netýkají Sicílie, ale života vůbec. Jen jsem si je dál od domova (a od signálu) nějak víc uvědomila.

Takže vám dnes prozradím, čím mě dostalo osmileté dítě, jak vypadal střet on-line a off-line světa a co jsem si ze Sicílie odvezla. Jo a úplně nakonec vám ukážu, co jsem na Sicílii přivezla a do poslední kapky spotřebovala… a hned po návratu domů přiobjednala, protože s tím chci strávit zbytek léta ;-).

POSTŘEH Č. 1:
Když přijmete pozvání ke strávení dovolené v domě, kde se střídají umělci (opravdoví umělci, ne ti digitální), musíte počítat s tím, že jako komerční podnikatel zůstanete nepochopeni. Mezi všemi těmi malíři, sochaři, spisovateli a básníky se náplň vaší práce vysvětluje opravdu dost složitě. A tak se stane, že hostitelka (spisovatelka a dramaturgyně) na otázku “Co ta Alenka vlastně dělá?” odpoví s naprostým klidem: “Alenka BLOBUJE.”

POSTŘEH Č. 2:
Když strávíte dva týdny s osmiletou holčičkou, která je tak vyjímečná, až vám to občas vyrazí dech, tak vám pak ostatní dítka připadají taková nějaká ne zrovna vychovaná. Jí jsem v podstatě nutila k tomu, aby si půjčila můj mobil na hraní nebo koukání na cokoli a ona mi s klidným hlasem sdělila, že mobil nebo tablet k životu nepotřebuje, protože má pocit, že “dělají z lidí hloupé tvory” (neřekla “blbce”, protože to je podle ní neslušné slovo a ta se neříkají) a že má sama dost bohatou fantazii. A vrchol všeho bylo, že jsem od ní za celou tu dobu ani jednou neslyšela oblíbenou větu většiny dětí: “Já chci”. Nikdy! Ani na zmrzlinu!

Co ale dotyčná mladá dáma vůbec nedokázala pochopit, byla má práce. I přesto jí fascinovaly moje podpatky, rtěnky a ze všeho nejvíc jí bavilo koukat mi přes rameno, když jsem v počítači editovala fotky. Tak aspoň nějaký “špatný” vliv jsem na ní měla.

POSTŘEH Č. 3:
Pořád tvrdím, že čím je člověk starší, tím se zmenšuje šance najít nové přátele. A po 40 je to téměř nemožné. Leč zázraky se dějí. Ve stejném čase a ve stejném domě pobývali ještě další přátelé hostitelky a já jsem si ty dva úžasné chlapíky (přestaňte spekulovat, byli tam spolu!) prachsprostě ukradla pro sebe. Strávili jsme společně celý týden, váleli se na pláži, jezdili vlakem přes celou Sicílii, dělali večeře, snažili se tolik nepít (a když se to nezadařilo, tak v opilecké euforii jsme učili Siciliány novou verzi italštiny, kterou jsme pochopitelně sami vynalezli) a u toho všeho jsme se nasmáli tak, že na světě budu strašit zhruba do 150 let. Děkuju za všechno, T&M!

POSTŘEH Č. 4:
Poprvé v životě umím bravurně namíchat koktejl! No, popravdě, on je tak jednoduchý, že by to zvládnul kdokoli. Zkoušela jsem mixovat Cointreau Fizz [čti kuantró fiz] ještě v Praze, kde nás to přijel učit sám pravnuk zakladatele. A na Sicílii jsem to pak naučila pít úplně všechny, včetně místních starousedlíků.

Teď je navíc tenhle úžasný likér k sehnání ve speciální akci s 2 super skleničkami jako dárek! Odkaz najdete TADY. Schválně to jednou zkuste a uvidíte, že vám nelžu! Já si totiž alkohol velmi pečlivě vybírám (to mám stejné jako s kosmetikou 🙂 ) a když už mi něco chutná, tak to už fakt stojí za to. Dokonce to mixuju i mému tatínkovi, který doteď tvrdil, že cokoli není whiskey nebo bourbon, není pořádný alkohol. Ochutnal a prohlásil: “Hele, víš, že se to dokonce dá pít?” Od zarytého pesimisty to bylo to největší potvrzení kvality :-D.

Takže připíjím na nádherné léto, na výlety do neznáma i na všechna prozření a nové objevy, které nám cestování přináší. Na vás!