Tohle focení mělo dobré skóre: Nádherná procházka po Karlíně (povedlo se), bad hair day maskovaný šátkem ála uklízecí četa při nástupu (povedlo se napůl), nádherné počasí, takže si všichni užívali sluníčko, jen my čekali na mrak, abych na fotkách neměla pod nosem kníra (nepovedlo se). Ale to nejdůležitější je, že jsem vám chtěla říct, že tahle sukně byl vážně kauf. Která z vás, mých drahých čtenářek, také nemá zrovna modelkovské míry, tak víte, jak těžké je najít sukni, která by seděla a neudělala z vás chodící almaru. Mám pro vás tipy, na které si při nákupu sukně vzpomeňte:
Musí být ze splývavého materiálu! Nic “trčacího”, nic tvrdého (džínovina atd). Když jdete, měla by vám látka jemně povlávat kolem kolenou.

Měla by být něčím zajímavá! Teď mám na mysli střih. Když zvolíte úplně jednoduchou, hodně často je to taková “placka”, která vás rozšiřuje. Takže jakákoli asymetrie v délce odpoutá pozornost od bočních/zadních partií.

Měla by být do “áčka”. Udělá vám mnohem větší službu, než e...

Za 3 dny mi bude 43 let. A myslíte si, že jsem zmoudřela a konečně se začala oblékat úměrně svému věku (potažmo postavě)?! Ani náhodou! Ale já vím, čím to je. Kdybych totiž pracovala třeba na úřadě, v kolektivu žen, které jsou starší nebo aspoň stejně staré jako já, tak bych takhle na ulici nikdy nevyšla. Jenže když máte kolem sebe samé dvacítky, pracujete v módě a ke všemu děláte módní blog, tak svým stylem občas vyděsím i své rodiče. A věřte mi, že ti jsou za celý můj život zvyklí na ledacos.

Ne nadarmo se říká, že oblečení je jen odrazem vaší osobnosti….

Naštěstí mám vedle sebe chlapa, který zbožňuje cokoli, co vybočuje z průměru. Říká tomu “Alenčiny dramatické outfity”. Což je v podstatě 90% mého šatníku. A když mě vidí v šatech a podpatcích, je na vrcholu blaha a nejpyšnější chlap na světě. Což mi připomíná jeden komentář od naší drahé čtenářky, která psala, že její muž ocení jen když je oblečená v lyžařském nebo cyklistickém outfitu. Když jsem si to představila, vím jistě, že k...

Ano, uznávám, tohle nebyl zrovna outfit do hor. Ale taky to nebyl plánovaný horolezecký víkend. I tak jsem se v hotelu Miura dost vyjímala (ano, netušila jsem, že i do tak luxusního hotelu se chodí na večeři v džínových kapsáčích, sandálech a obligátních bílých ponožkách!).

Abych to vysvětlila – značka Lexus měla pocit, že by bylo fajn, mi půjčit na prodloužený víkend to nejluxusnější auto, které mají a poslat mě do Beskyd na výlet. A mě ten nápad přišel taky celkem fajn 🙂 . Popravdě, nejvíc nadšený z toho byl Kevin. Když mě při cestě zpátky na posledních 100 kilometrů konečně pustil k volantu, udělal to s největším sebezapřením.

Bydleli jsme v hotelu Miura, který byl tak designový (a tak betonový), že jsme se ráno při prvním pohledu na betonový strop cítili, jakobychom se vzbudili na D1. Ale zase ve kterém hotelu bydlíte vedle uměleckých děl od Damiena Hirsta, Basquiata nebo Andyho Warhola! A strašně dobře tam vaří, to se jim zas musí nechat. Ale ruku na srdce, nebudu vám lhát, drah...

Tak dnes zvesela a z větrna. Když jsme s Aničkou dělaly tyhle fotky, tak bylo zaprvé mínus 10 (aspoň jsem se tak cítila) a za druhé vítr o síle orkánu (můj klobouk to takhle cítil). Proto udržet klobouk, vlasy a dekórum bylo téměř nemožné. Co bylo ovšem nejzábavnější, byly moje klapající podpatky v letištní hale. Přísahám, že na ty vyjevené pohledy spolucestujících v životě nezapomenu. Jenže jak jim všem mám vysvětlit, že tohle jsou moje nejoblíbenější “chodicí” lodičky baťovky a že v nich můžu klidně běžet maratón a všechno bude v cajku? Příště si to dám dvojjazyčně vytisknout na tričko místo toho mickey mouse a bude to.

A jak Alex předpověděla, respektive tak trochu rovnou nařídila, tenhle týden bude všechno jinak a zalité sluncem. Samozřejmě, že jsem včera zmokla, ale kdo by se tímhle nechal rozházet. Takže nás tenhle čeká jedno krásné focení, při kterém budu názorně předvádět, jak balím kufr na cestu (a bude to cesta do tepla, takže kufr bude přibližně 3x větší, než je ten na fotk...

GREEN KIMONO/OMAN

Sice to vypadá, že se chystám do sprchy, ale ve skutečnosti jsem si takhle vykračovala po emirátsko-ománských hranicích a všechny turbany (ne ty ze sprchy) se za mnou otáčely. Když já to kimono v té Zaře prostě nemohla nechat! Jo, to mě napadlo, než na to zapomenu – když jsme u těch nákupů v Dubaji, tak vážně nevím, koho to napadlo, že je to tady levnější, než v Čechách. Možná asi před lety, ale teď?! Jen pro představu, tahle zelená saténová sranda tu vyšla o 800 korun dráž, než v Praze. A to že v Praze máme tu Zaru už tak dost předraženou oproti jiným zemím Evropy.

Budu tady ještě do neděle, ale tentokrát se mi odsud moc nechce. Ty holé nohy a absence svetrů a šál mi budou hodně chybět. Hodně z vás mi psalo, že se sem chystají příští týden a jak se těší na koupání. Tak vás bohužel v tomhle musím zklamat. Na koupání a vyvalování u vody to tady ještě vážně není. Teda, jestli nejste členy spolku pražských otužilců. Já ne, takže jsem na pláži byla všehovšudy dvakrát a ...

Tyhle fotky mám ze všech, které jsme tady v Emirátech udělali, nejradši. Zaprvé byl úžasný zážitek je vůbec nafotit, kvůli neustálému zastavování dopravy se pak v komplexu, kde jsme fotili, vytvořila taková zácpa, že tu tady jaktěživa nepamatují 🙂 . Pak proto, že celý outfit je jeden z nejvíc holčičkovských, jaké jsem kdy na sobě měla. A pak taky proto, že tyhle šaty jsem objevila na místě, kde bych je ani ve snu nečekala – v My Národní!

Rozhodovala jsem se mezi růžovými, černými a nakonec zvítězily tyhle blankytně modré. Vůbec nevím proč, modrá je nejmilejší
barva mojí maminky, rozhodně ne moje. Ale v růžové jsem si přišla na svůj věku přece jen už hodně Barbie. Ale ty černé byly úžasné a strašně sexy. Jenže na letní fotky ne úplně ideální. Ano, přiznávám, tak jsem se do toho blogování položila, že už si oblečení vybírám ne jen podle svého stylu, ale i podle toho, jestli bude vypadat dobře na fotce! Do čeho jsem se to uvrtala?!?! 🙂

Když jsem si tyhle šaty vybírala, krapítek mě vyleka...

Krásný den, moji milí! Blíží se další díl mého podcastu a tentokrát bude o tom, jak rozjet své vlastní podnikání. Krok za krokem vás provedu celým procesem, od prvního nápadu, vymyšlení názvu vaší značky, až po administrátorské a právní věci, které na vás čekají.

Nechci se chlubit, ale tentokrát se mi to vážně povedlo ;-). A s tímhle tématem mě napadlo, sepsat vám, jaké chyby jsem ve své kariéře udělala já. A že jich bylo! Tak jsem seznam raději zkrouhla na ty nejhorší, ať tu nejsme do rána.

1.AROGANCE
Nejhorší prohřešek ze všech prohřešků. Tolikrát jsem si myslela, že jsem nejchytřejí, že všechno vím nejlíp a odmítala jsem naslouchat starším a zkušenějším. Jak pořád říkám – kdybych tenkrát, když jsem pracovala v Elle a můj kreativní ředitel byl fotograf Robert Vano, držela pusu a krok, mohla jsem být ve své kariéře o hodně velký kus dál. Odmítala jsem poslouchat “nějakýho starýho chlápka”, aniž by mi došlo, že ten starý chlápek znal osobně všechny módní ikony, které jsem já obdivov...